My lidé jsme schopni se velice dobře adaptovat, a to opravdu na cokoliv. Schopnost přizpůsobit se je součástí strategie přežití. Tomuto principu přizpůsobení, adaptace organismu na základě vnějších faktorů a vnějšího stresu říkáme odborně hormeze neboli hormetická stresová reakce. Tento termín zmiňuji zas a znova. Podíváme se, co opravdu znamená a proč je dobré si ho zapamatovat.
Stres můžeme obecně rozdělit na:
- Distres – negativní stres, který nám škodí
- Eustres – pozitivní stres, který nám pomáhá
Distres
Distres je negativní stres, který se kumuluje během naší každodennosti. Jedná se o stres s nízkou intenzitou, který když se nevyváží stresem pozitivním, může vyústit v chronický stres a tím i celou kaskádu neblahých fyziologických a mentálních procesů. Chronický stres v těle způsobuje zvýšený zánět, který přispívá k horšímu psychickému a fyzickému zdraví. V dnešní době se tento stres projevuje v podobě různých nejistot, nedůvěry ve vládu, v sebe sama, nejistoty ve vztazích i v práci. Může zahrnovat stres a tlak z práce či ze školy, obavy, že nestihneme nějaký projekt dokončit včas. Strach z budoucnosti, z toho, že nevíme, co bude. Strach, že přijdeme o práci nebo o své blízké.
Jsou to tyto strachy, které se ve formě myšlenek během dne objevují v naší mysli. Pokud se s těmito myšlenkami identifikujeme, přejdou do emocí. Když se ztotožníme i s těmi, uloží se do našeho těla, do svalů a nervového systému a ten pak začne promítat realitu na základě těchto podnětů. Zároveň to však může být i stres ve formě přetrénování. V rámci chladové terapie se vám to může stát taky, když si chlad nebudete dávkovat. Dostanete se do bodu, kdy vám chlad může způsobovat negativní distres.
Pozor na dávky
Osobně mám s tímto stavem mnoho zkušeností. Byly časy, kdy jsme s mým mnohaletým přítelem a kolegou, Liborem Mattušem, hodně trénovali. Vedli jsme společně ledové expedice na naši nejvyšší horu Sněžku, nořili se do ledových jezer a řek a spoustu dalšího. Když tento intenzivní trénink trval i několik týdnů v kuse, můj nervový systém začal volat o pomoc. Dostala jsem se do stavu úzkostí a panických atak. Stalo se, že jsme s mým manželem Johnnym z jedné soukromé týmové expedice v Krkonoších museli jet domů, protože jsem dostala panický záchvat – můj nervový systém byl úplně přetížený.
Věděla jsem, že i když je to důsledek extrémního tréninku v chladu, musím jít do jezera a na pár vteřin se zchladit. Přistoupit k tomu z jiného místa, ne na sílu jako doteď, protože se musím uvolnit. Tak se stalo. Můj manžel se mi to nejdříve snažil vymluvit, ale pak mi dal důvěru a u ledového jezera byl se mnou. Pomohlo mi to. Neskutečně. Stačilo pár vteřin, jen přijmout nepohodlí, nebojovat, nejít na sílu, ale uvolnit se. Pak přišel pláč a hýčkání v teple, několik týdnů až měsíců. Tyto stavy nepřeju nikomu zažít, ale sdílím s vámi tyto zkušenosti z jednoho prostého důvodu. Velice totiž záleží na tom, z jakého místa, s jakým záměrem, s jakým mindsetem (nastavením mysli) s chladem pracujete. Pokud jdete na sílu, znásilňujete tím chlad i sama sebe. S takovou strategií nikdy nevyhrajete. Pokud se v chladu uvolníte do nepohodlí, přijmete ho, přijmete bolest, kterou může ze začátku způsobovat, dostanete se za hranice bolesti, za hranice mysli, která bolest myšlenkami popisuje, a nastává stav radosti a euforie.
Eustres
Oproti tomu eustres, stres pozitivní, nám způsobuje například sauna, dýchací techniky, cvičení ve fitku či jednoduše pohyb, studená sprcha nebo přerušovaný půst. Je to pro nás blahodárný stres. Do určité míry to může být i nějaký deadline, který nás motivuje úkol dokončit, když se z toho nehroutíme. Pak to i cítíme na našem těle a tento stres nám pomáhá. Rozdíl mezi jedem a lékem je však v dávce a je velice důležité se časem tuto tenkou hranici naučit rozpoznat.
Co se tedy stane, když je stresu moc? Na mentální rovině to může vést k různým duševním onemocněním, včetně deprese, v krajních případech i smrti. Náš nervový systém se může přetížit, a to i něčím zdánlivě tak banálním, jako jsou hádky doma či tlak v práci. Tento proces je stejný na úrovni fyzické. Kdybyste byly v sauně celý den, tak to pro vás pozitivní nebude a způsobíte tím vašemu tělu negativní stres. Pokud jdete do sauny na 3x 20 minut s pauzami mezi jednotlivými koly (s individuálními rozdíly), pak tím tvoříte stres pozitivní. Vystupujete ze své komfortní zóny, ale ne tak daleko, aby vám to ublížilo. Stejné je to i s otužováním.
Udržitelnost na prvním místě
Pokud s chladovou terapií začínáte, pak je důležité nepřepálit tu míru, kdy už je to pro vás příliš intenzivní a dostanete se na druhou stranu hranice. Můžete začít zlehka, třeba jen otužováním svých končetin, a časem přidávat další formy. Nejdůležitější je pravidelnost a udržitelnost. Pokud půjdete rovnou do ledového jezera, ještě k tomu na sílu, pak chlad pravděpodobně dlouho ve vašem životě nebude a když ano, můžete si jím hodně ubližovat. Ze zkušenosti však vím, že pro mnoho lidí je velkým oříškem tuto tenkou hranici rozpoznat. Čím déle však s chladem půjdete, tím pravděpodobnější je, že objevíte svůj střed.
Když se vystavíme chladu, náš organismus dělá to nejlepší, co může, aby svůj nervový systém zodolnil, posílil, ale zároveň aby zajistil svoje přežití teď i v budoucnu. Z pohledu evoluce je tedy přirozené, že naše tělo má z chladu respekt. Ačkoli nám může způsobit pozitivní stres, může nás také zabít. Trik je tedy v tom si chlad mikrodávkovat, a to pravidelně. Tímto způsobem se náš nervový systém zodolňuje postupně a my sílíme.
