Jméno Bé Hà Nguyen se sice možná překládá jako Malá Míša, ale ve své profesi je Bé Hà velkou významnou influencerkou. V jejím životě ovšem nebylo vždy všechno jen růžové a prošla si i velmi náročným obdobím, kdy se potýkala s autoimunitním ekzémem celého těla. Ten ovlivňoval nejen její pokožku, ale také trávení, kvalitu vlasů, emoce a duševní zdraví. 

Roky útrap a často nefunkčních strategií ji navedly k holistickém přístupu k ekzému i celkovému fyzickému a psychickému zdraví. Ekzém dokázala zkrotit a o své cestě velmi otevřeně a přátelsky mluví ve svém podcastu Malá. Jelikož ví, že s autoimunitními, kožními a trávicími, ale i jinými problémy se stejnými příčinami, se potýká mnoho dalších lidí, své zkušenosti si nenechává pro sebe a tuto touhu pomoci ráda sdílela i prostřednictvím Systers.bio - v rozhovoru se mnou, Kristie. 

Poznaly jsme se na Systers kempu a máme společného více, než se na první pohled může zdát. Jelikož jsem ovšem Bé Hu předem neznala, měla jsem tu výjimečnou možnost seznámit se s Bé Hou jako člověkem a ne jako známou osobností. Zajímá tě, jak na mě působila? Jako velmi zářivá a přátelská osobnost, se spoustou pokory i pečující energie. Sečteno podtrženo - ohromně příjemně!

Mé pozitivní pocity ze seznámení i následného rozhovoru by vydaly na vlastní článek. Teď ale dost představování, zvu tě na tvé seznámení s Bé Hou.

Jsi velmi inspirativní, přátelská a věřím, že tvůj diář někdy může praskat ve švech. Čím to, že se tvá cesta protnula právě s projektem Systers?

Pamatuji si, že jsem na vás narazila v podcastu Nastav dUŠI, kde byla zakladatelka Systers Verča hostem na téma ženského biohackingu. Doposlouchala jsem ho úplně celý. 

Strašně mě zaujalo, jak se koukáte na to, že ženské tělo funguje jinak než to mužské a že spousta studií je dělaná na mužích. A že když ženy přistupují k nějakým lifestylovým nebo stravovacím změnám, tak je zapotřebí brát v potaz jejich hormonální stránku a podobně. Našla jsem si potom Veru i celé Systers a zjistila jsem, že za měsíc je Systers kemp. Trochu mě znervóznilo, jestli tam mám, nebo nemám jet, protože se stydím a nikoho tam nebudu znát. Nakonec jsem si ale řekla, “ty jo, jdu do toho,” a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí minulého roku, protože mě to nakoplo v mnoha směrech a bylo to velmi edukační a zároveň zábavné. Z kempu jsem si odnesla daleko víc, než jsem vůbec očekávala. Byl skvělý a doporučuji ho dál.

Tohle bylo moje první prolnutí se Systers a doteď zůstalo v mém životě. Jelikož používám vaše suplementy a sleduji vás, jste neustále součástí mého života.

Ve svém podcastu zmiňuješ, že jsi trpěla ekzémem. Kdy a jak se u tebe začal projevovat a čím si myslíš, že byl způsobený? 

Poprvé mi ekzém začal v pubertě, ale bylo to hodně mírné a spojené s pylovou sezónou. Vždy jsem si myslela, že to bylo pylem a zároveň obdobím puberty a hormonálními změnami. Mnoho let jsem pak měla klid a hodně se to začalo projevovat  až dva roky zpátky, což bylo i moje nejvíc stresující období vůbec. 

Já si myslím, že jsem byla už velmi dlouho v chronickém stresu, který pramenil z mé práce. Na internetu totiž působím už poměrně dlouho a jediné, co mě v tu dobu naplňovalo, byla právě práce. Veškerý ten stres jsem si ani neuvědomovala, protože jsem si myslela, že je to normální. Před dvěma roky ale situace vyeskalovala. Tělo už bylo unavené a nezvládalo ten nápor, ale já jsem na sebe byla velmi tvrdá, stále jsem si přidávala a zároveň se pranýřovala za to, že nejsem dostatečně akční a produktivní. No a pak se to začalo sypat. 

Měla jsem v tu dobu i spoustu zásadních životních změn, a to tělo úplně odepsalo. Pak to šlo vše hrozně z kopce a dospělo to do stavu, že jsem nemohla skoro nic jíst, aniž bych na to reagovala. Následně se přidaly bolesti, neschopnost spát a různé zdravotní komplikace. A to byl právě ten stav, kdy jsem si řekla, že je zapotřebí něco změnit. A začala jsem hledat odpověď, jak na to.

Je vidět, že máš takto zpětně počátky svých potíží krásně zmapovány a poskytují ti mnoho vodítek, kterými se můžeš řídit dále do života. 
Co všechno jsi pro léčbu zkusila, než začaly strategie fungovat? 

Moje první strategie byla, že jsem začala vinit všechno a všechny. Nejdříve jsem se zaměřila na potraviny. Například jsem vyřadila laktózu a nic se nestalo. Pak jsem dala vinu lepku, taky jsem ho vyřadila a nic se nestalo. Takhle jsem postupně vyřadila skoro všechno. Symptomy ale pokračovaly, tak jsem začala přemýšlet, že to bude způsobené stresory, které jsem v životě měla. Začala jsem eliminovat práci, hodně jsem si hledala informace na internetu. Mám pocit, že jsem při hledání možného řešení prošla snad celý internet. 

Nejdříve jsem samozřejmě nakoupila spoustu suplementů. Hlavně jsem totiž na začátku věřila, že najdu jednu pilulku, suplement nebo probiotikum, které si vezmu, a vše se změní. Takže jsem utratila spoustu peněz za suplementy, které jsem náhodně kombinovala. V jednu chvíli jsem užívala úplně všechno, o čem jsem se dočetla, že by mi mohlo pomoct. Samozřejmě se nic neměnilo, spíše mi bylo hůř a hůř. To mi přišlo divné a stále jsem vinila všechno a všechny. Potraviny, ale i různé události a také lidi, kteří u těchto událostí byli. Vůbec jsem do toho nezapočítávala svou emoční stránku. 

Naprosto souhlasím. Vždycky hledáme vlastní cestičky, chybujeme a učíme se. Stále nacházíme nové rady a občas akorát transformujeme jedny stresory do jiných a na emoce často zapomínáme nebo k nim nemáme vůbec přístup. Přitom mnohdy je nejléčivější právě něha, jemnost a trpělivost.
V souvislosti s jakými strategiemi jsi tedy postupně začala pociťovat větší změny k lepšímu?

Já si myslím, že v tu dobu mi asi nejvíce pomohlo, že jsem našla holistické odborníky. Jela jsem nutriční program v kombinaci se suplementy, kterých nebylo málo, ale pomohlo mi to, protože jsem jasně věděla, co mám dělat. Pomohlo mi to ale hodně i psychicky, což u mě hrálo velkou roli. Vkládala jsem totiž důvěru průvodci a už jsem nemusela zkoušet a náhodně experimentovat - dělat pokusy a dopouštět se častých omylů. Občas můžeš mít na něco nějakou reakci, což ale může být známka detoxikace, jenže když člověk jede bez pomoci, tak neví, o který projev jde. Pokud se mi něco zhoršilo, tak jsem si říkala, “OK, tak to k tomu asi patří,” a důvěřovala jsem průvodci. 

Hodně jsem na tři až čtyři měsíce změnila stravu a suplementaci a to mi pomohlo asi úplně nejvíc. Nebylo to konečné řešení, protože i když změny životního stylu dělají hodně, musí to “cvaknout” v člověku samotném. Dlouhodobě se u mě totiž střídaly fáze, kdy jsem si myslela, že to jsou ty suplementy a to je ta strava nebo něco jiného, co vše změní. Vždycky se to zlepšení ale zaseklo na 80 % a chybělo mi 20 %, abych cítila, že to mám úplně vyřešené. Nemohla jsem tu hranici nikdy překročit, ani poté, co jsem dojela ten tříměsíční program, a dokonce se to po čase začalo lehce zhoršovat. Říkala jsem si, co je špatně. Teď jsem ale ve fázi, kdy se konečně hodně zaměřuji na psychickou a emoční stránku a obecně na stresory. Snažím se spát víc a lépe a hodně dýchat během dne, což byla nejspíš ta poslední procenta, co chyběla. Zjistila jsem, že moje emoce byly spíše potlačené. Bylo to i tím, že jsem nebyla přítomná, myšlenkami jsem byla úplně jinde. To už mohl být prvotní signál, ale vůbec jsem to nevnímala.

Spolu se změnou vnímání sebe sama a stravy, včetně způsobu, jakým ji jím (nehltat a pořádně žvýkat, abych to usnadnila trávicímu systému) jsem také změnila přístup k prostředí a hlídám si, aby nebylo toxické. Do toho spadá i kosmetika, prací a čisticí prostředky. Nejsem v tom 100%, ale co můžu nahradit, tak nahradím. 

A teprve tohle všechno, co zmiňuješ, může dohromady skládat ten funkční holistický přístup, který nevynechává ani naše emoce a duševní zdraví, a díky tomu funguje efektivněji. Najednou pak stejně zjistíš, že ten čas léčby nemáš věnovat boji s nemocí, ale sama sobě.
Pojďme ale ke stravě. Bylo něco radikálního, co jsi v ní změnila? 

Já jsem vyřadila veškeré potenciální alergeny, které by v mé stravě mohly být. Pro mě ta změna nebyla tak drastická, protože jsem již předtím vyřadila spoustu potravin v rámci experimentování. Měla jsem tam takové to světlo na konci tunelu, že postupně pak budu moct některé zařadit zpět, což se mi i povedlo. Jediné, co teď stále vynechávám, je laktóza, protože jsem na ni reagovala celý život. A ještě lepek, na který jsem také dříve měla reakce, ale nechtěla jsem si připustit, že bych si musela odpustit croissant a podobně. Naštěstí mi přijde, že v téhle době to není tak náročné. Existuje velké množství alternativ, a i kdyby ne, tak nejtěžší jsou stejně první týdny, možná měsíce, ale pak si na to člověk tak zvykne, že mu to nechybí. Protože patnáctiminutové potěšení mi už nestojí za následné týdenní trápení. V rámci těch tří měsíců jsem toho vynechávala spoustu a po zahojení potraviny znovu zařadila, dodnes ale preferuji co nejméně zpracované a dobře stravitelné potraviny. Mně v tu dobu hodně špatně fungoval trávicí systém, skoro až nefungoval a nedokázala jsem strávit syrovou zeleninu. Hodně jsem vše vařila, vlastně jsem snad ani nic jiného nedělala. To byla velká změna, protože jsem byla zvyklá často jíst venku, takže jsem se musela spoustu věcí naučit a přeučit. Stále ráda chodím do restaurací, ale člověk si také užívá to, že si může připravit jídlo sám doma a mít plnou kontrolu nad tím, co do něj dává, ale také nad tím, jaký je původ potravin, a na to také hodně hledím a kontroluji. Protože když máš kontrolu nad tím, co přijímáš, máš kontrolu i nad svým zdravím. 

Mé okolí mě má často za nějakého chudáka, že s nimi nemůžu do Mekáče, ale já jim říkám, že se mám vážně dobře, protože mám hodně energie, je mi fyzicky dobře, zmizely mi kožní problémy, mám hezčí pleť. Mám z toho vlastně samé benefity a pak si vždycky říkám, že mě měli litovat předtím a ne teď. 

Myslím si, že velkou výhodou dnes je - a na tom principu funguje i biohacking - že existuje mnoho zkratek a existují i suplementy, které urychlí proces hojení. Já zastávám názor, že spousta novodobých civilizačních nemocí se dá velmi dobře ovlivnit stravou, celkovým zlepšením psychické pohody a změnou přístupu k životu a sama k sobě. Ale suplement může cestu urychlit - je to takový akcelerátor, není to nikdy konečné řešení, ale jsem ráda, že je máme k dispozici. 

Jak zmiňuješ, on tě leckdy suplement může dostat z prvotní fáze, ve které nemáš dostatek energie na velké změny. Suplement malinko zvedne úroveň re-akce, kterou dokážeš vyvinout, a pak už máš sílu řešit i náročnější způsoby cesty. Třeba to, že si začneš vařit, osvojíš si nové návyky, začneš více respektovat cykly své i cykly přírody nebo zkoušíš další strategie a aktivity. 

Jo, jednoznačně souhlasím. Mám problém s tím, že dnešní doba tě hodně tlačí k výkonu a k neustálé práci a pak ti začne nabízet různé stimulanty a zařízení, která tě mají naopak uklidnit. Z toho máš pak pocit, že můžeš jet konstantně na 110 %, stačí se balancovat různými kapičkami a vychytávkami. Ale jak říkám, já jsem v tohle věřila taky. Hledala jsem všechno možné, co by mi mohlo pomoct, abych nemusela měnit svůj tehdejší životní styl. Byla jsem totiž tehdy všude, ale zároveň nikde a nikdy tam tak docela nebyl čas na mě. Věci se začaly měnit až když jsem si dovolila se zastavit. Došla jsem k tomu, že všechny odpovědi nosím ve svém nitru a že je venku již hledat nemusím.

Máš naprostou pravdu. Dnešní společnost bohužel často vyžaduje nepřerušovaný růst a je nesmírně těžké si vlastní prostor a stagnaci ustát.
Proměnil se za tu dobu programu i tvůj pohled na “superfoods”, tedy soubor potravin, které slibují mnoho vitamínů a minerálů? 

Já začnu tím, co je pro mě superfood. Dočetla jsem se to v jedné knížce, pak jsem to zkoušela a opravdu se mi to potvrdilo. Je to z knížky Deep Nutrition, kde autorka rozděluje skutečné superfoods do čtyř pilířů. Prvním pilířem je zelenina a zelené potraviny, ideálně nezpracované. Druhým jsou vývary z kostí a z masa, které obsahují hodně minerálů a lidskému tělu prospívají v mnoha směrech. Třetím pilířem jsou fermentované potraviny a čtvrtý superfood jsou orgány a různé vnitřnosti. Když jsem tehdy tu knížku četla, tak jsem zelených potravin jedla spoustu a vývary taky. Dopřávala jsem si také fermentované kefíry a kombuchy. Ale pak došlo na orgány a ty jsem zpočátku odmítala jíst. Vím, že když jsme byli malí, tak je mamka hodně vařila, protože je to levná potravina. Pro Vietnamce je to navíc pochoutka. Obecně tradiční kultury zpracovávají zvíře úplně celé. Proto je také vietnamská kuchyně plná různých vývarů a polévek. Hodně se používají srdce, ledviny, ale i hlava, klidně i oči. Tam je vůči těmto částem těla velký respekt a říká se, že když jíš určitou část zvířete, tak tím podporuješ stejnou část svého těla. Mamka vždycky říkala: “Dej si tady tu hlavu, budeš mít pak lepší mozek a známky ve škole.” 

Mně tehdy ve stravě chyběly právě orgány. Zkoušela jsem jako první játra. U nich jsem zjistila, že mi vařená nebo smažená nechutnají, ale když si je rozmixuji a udělám z nich paštiku, tak mi to hrozně chutná. Pak jsem zkoušela i jiné části, ale to maso je takové tužší a je třeba s ním umět pracovat. Proto jsem ráda, že v dnešní době můžeš nutrienty z vnitřností získat i jiným způsobem, třeba pomocí suplementů - tablet s lyofilizovanými orgány. Já si ani nemyslím, že se to musí jíst každý den - stačí třeba dvakrát týdně a udělá to hodně.

Vnitřnosti jsou často detoxikační orgány a v případě nešetrného zacházení s hospodářskými zvířaty mohou akumulovat nežádoucí toxické látky včetně těžkých kovů, promítá se tohle zjištění do tvého výběru při jejich nákupu? 

Nakupuji farmářské a bio potraviny, ale vím, že to není nejsnazší cesta pro všechny, protože produkty mohou být dražší a pro někoho nemusí být vůbec dostupné. Já si myslím, že úplně nejlepší je najít si v okolí nějakého farmáře, kterému člověk důvěřuje. Někdy se produkty u farmářů dají pořídit i za daleko lepší ceny. Dá se pak nakoupit ve velkém a potraviny zmrazit. Je také super vědět, že farmář zvířata pravidelně kontroluje. 

Tady by bylo dobré říct, že občas může být trochu zkreslující říct “kup si potraviny od farmáře,” protože farmář je prakticky každý, ale vůbec to o kvalitě nemusí vypovídat. Za mě jsou tedy parametry kvality to, jak jsou zvířata chovaná, jestli jsou krmena trávou, zda mají přístup na slunce, zda tráva, kterou jedí, není ošetřena pesticidy a jinými chemikáliemi nebo jak se zvíře během života cítilo. Tohle může být určitě pro někoho stresující a hledat kvalitu takové úrovně, to je pak skoro full-time job. 

Určitě je to skoro až full-time job a je důležité se z toho nezbláznit a zařazovat věci pomalu. Protože máme tendence to na začátku přehnat a rychle skončíme, jelikož nám přijde, že to nefunguje, nejde nám to, je to náročné. Ale když si vybereme něco malého a to začneme implementovat, stane se to naší rutinou a pak můžeme přidávat nebo udržovat. 

Přesně tak, i kdybys tělu dala nálož toho “nejzdravějšího”, může ho to ve chvílích oslabení přehltit. A pokud vnitřnosti nebo nějakou jinou látku nahrazuješ suplementem, pořád je to určitá forma výživy těla a je zapotřebí i tady hledat kvalitu.
Každopádně, ty jsi velmi úspěšná tvůrkyně, máš vlastní podcast, jsi hodně vidět – věřím, že mimo mnoha výhod to může přinášet právě i takhle velký tlak a stres. Podařilo se ti skloubit takovou práci a osobní život s péčí o své zdraví? 

Odpočinek mám už, dalo by se říct, naordinovaný. Během dne mám věci, které pro sebe chci udělat. Když jsi totiž ve stresu, máš zkrácený dech a nedokážeš dlouze a hluboce vydechnout. To se snažím změnit a naučit se to. Správné dýchání je jednou z nejlepších detoxifikačních činností orgánů, ale zároveň pomáhá snížit tep a dostat tělo do klidu a trávení. Nejlepší na tom je, že je to zadarmo a člověk to může dělat kdykoli. Jenom je zapotřebí si na to udělat čas, jenže mám pocit, že v poslední době nemáme čas na nic, ani se nadechnout. Přitom kontrolované dýchání stačí praktikovat jen pár minut. Stačí jenom zastavit a prodýchat se. Během týdne se taky snažím dělat low impact cvičení, protože mi takové ty HIIT vůbec nefungují a já jsem z toho ještě více ve stresu a rozhozená. Moc ráda cvičím jógu a pilates. Teď v zimních měsících mám ráda saunování. Těch věcí je spoustu, ale ráda bych zmínila, že kdyby člověk dělal všechny věci, které by pro něj byly prospěšné, nemohl by dělat nic jiného. Myslím, že je důležité, aby si člověk vždy vybral pro začátek jednu věc, která mu funguje, a v ní byl konzistentní. 

Co z hlediska suplementů, bereš nějaké? 

Suplementy beru nadále. Je toho méně než ve fázi léčení. Každé ráno beru chlorellu, která mi pomáhá s neustálým čištěním mého těla. Pak tam mám na eliminaci zánětů kvercetin, to jsou přírodní antioxidanty a pomáhají se snižováním histaminu v těle. Dříve jsem brala glutathion, teď tam mám NAC. Pak beru omega-3 mastné kyseliny, které jsou mimo jiné důležité pro zdraví kůže. Přes zimu beru ještě vitamín C. Dříve jsem brala také vitamín D, ale tím, jak jsem teď byla tři měsíce u moře, tak si myslím, že mám jeho hladinu normální. Minulý rok, když jsem se šla testovat hned po dovolené, tak jsem měla kolem 90 % a teď jsem byla u moře ještě déle. Ale pak v průběhu roku ho určitě začnu zase pravidelněji brát. Večer beru magnesium, protože mi pomáhá se spánkem. A pak bylinky podle potřeby, například nějaké zklidňující, jako je ashwagandha a kozlík. Užívání suplementů i pití čajů je pro mě už takový rituál, na který se každý den těším. Je to taková rutina, kdy zapínám infračervené světlo a dávám vařit čaj. Červené světlo jsem se naučila od vás, využívám ho každé ráno a mám ho spojené i s tím, že se před ním zklidním a prodýchám a žádný stres kolem najednou není.

Ano, slunce nebo terapie červeným světlem i ten samotný čas pro sebe, k zastavení, jsou v rámci léčení velmi důležité a nápomocné. I tvá sestava suplementů se mi moc líbí. Vím, že po Systers kempu jsi začala brát Black Stuff. Jaké s ním máš vlastně zkušenosti? 

Ano ano, Black Stuff jsem zkoušela a pak jsem si ho opakovaně kupovala ještě ve větším balení. Mám ho doteď doma. Ze začátku jsem viděla velké změny. Pozorovala jsem, že se mi zlepšilo trávicí ústrojí, jelikož jsem s trávením měla problémy, tak jsem změny pozorovala ihned. Pak jsem ho v jeden moment vyřadila, protože jsem toho vyřazovala více a potřebovala jsem restart. 

Ano, u Black Stuff je skvělá kúra na 3 měsíce a pak klidně zase na nějaký čas vyřadit. Ne všichni berou Black Stuff nepřetržitě. Vždycky záleží na tom, co aktuálně nejvíc potřebujeme podpořit, a cílem není přehltit se. Zařadila jsi tehdy ze suplementů ještě něco dalšího?

Několik měsíců jsem užívala také játra v kapslích. Ale tehdy jsem toho brala moc najednou a nevím, co mělo skutečně efekt. Stav se mi každopádně zlepšil a teď mi bylo doporučeno, abych s játry zase začala. Vím, že když si člověk ustanoví svou baseline, kde bude vědět, že je mu už dobře, tak může lépe vypozorovat změny, než když je úplně rozpadlý. V tu dobu je tělo s imunitním systémem tak zmatené, že reaguje úplně na vše. Takže bych chtěla postupně opět zařadit Black Stuff, protože jsou v něm moc dobré složky, které člověk potřebuje. Snažím se teď úplně zahojit, dostat se ze zánětlivého stavu a dát do pořádku imunitní systém a kortizol. Protože vím, že když máš tělo silnější a odolnější a přijde stresová situace, tak ji tělo zvládne. V té fázi bych pak brala právě jen nějaké udržovací suplementy. A to je můj cíl.

Má úplně poslední otázka. Kdybys mohla ženám poradit jednu maličkost, něco jednoduchého, co mohou zařadit již dnes a tobě to osobně zlepšilo život, co by to bylo? 

Ze všech věcí, které jsem nezmínila, je pro mě důležité jíst pravidelně a nemít mezi jídly velké časové odstupy. První jídlo dne, což je snídaně, jím do hodiny od probuzení - přes to nejede vlak - a dělá mi zároveň dobře, když je jídlo teplé. Nemám pak výkyvy energie, nezvyšuje se mi hladina kortizolu a nejsem ve stresu. Když mám moc velký odstup mezi večeří a dobou, kdy jdu spát, nově zkouším dát si něco malého před spaním. To mi bylo doporučené, pokud člověk trpí na probouzení v noci, což se i mně občas děje, protože jsem stále ve fázi, kdy se snažím spánek optimalizovat. Dávám si buď Golden milk, ideálně s nějakými uklidňujícími adaptogeny, nebo půlku banánu obalenou v malinkém množství soli a k tomu hrst kešu. Je to jídlo nadopované minerály, které mohou pomoct se spánkem a absorbovat L-tryptofan, který také zklidní. Jednoduché a levné, což já mám ráda, protože si přeju předávat tipy, které může využít každý. 

Náš rozhovor je tímto u konce a já ze srdce děkuji, že jsi zavítala k nám a podělila se o všechny zkušenosti, které by mohly pomoci i dalším ženám. 

Drahá Sys,

Toto téma rozhovoru i příběh naší inspirativní múzy mi jsou velmi blízké a nebýt vzájemného respektu k pravidelnému stravování a odpočinku, povídáme si snad dodnes! 

Pro dnešek už ale nohy nahoru, hluboký nádech a laskavý odpočinek. 

S láskou

Bé Hà a Kristie