Moderní doba nám přichystala spoustu stresorů, se kterými se setkáváme ve svém každodenním životě. Ať už se jedná o zvuky ve městě, znečištěný vzduch, mikroplasty, které jsou úplně všude, nebo třeba stres v práci, v rodině nebo na sociálních sítích. Tento stres s nízkou intenzitou, pokud s ním neumíme pracovat a nevyvažujeme ho stresem pozitivním, dlouhodobě otupuje náš nervový systém. Tato otupělost následně způsobuje sníženou schopnost vnímat vlastní tělo, a tak se náš nervový systém paradoxně stává otupělým a přecitlivělým zároveň.
Díky oborům, jako je neurověda a biologie, si dnes více uvědomujeme, že lidské tělo je soubor mnoha systémů. A je to právě nervový systém, který kontroluje a řídí všechny ostatní. Řídícím orgánem tohoto systému je geniální šedobílý kus hmoty, náš mozek. Ten tomu všemu velí. Mozek sestává z velice specializovaných buněk, kterým se říká neurony. Nervová soustava nám umožňuje cítit. Díky ní můžeme vidět, slyšet a reagovat. Ona nám dává možnost se rozhodnout, jestli se ponoříme do ledového jezera, nebo ucukneme, jestli se najíme, nebo si dáme půst, jestli budeme šťastné, nebo nesnesitelné, přečteme si knihu, nebo půjdeme spát. Tento systém vytváří naše emoce, myšlenky, ale i představy, nápady a vzpomínky. Ve své podstatě nám ukazuje realitu, která se skládá z různých reakcí, na něž pak on sám znovu reaguje. Je to jakýsi odraz nás samotných.
Naše autonomní nervová soustava má v podstatě dvě větve:
- Sympatický nervový systém: Sympatický je ten, který vyvolává reakci boj, nebo útěk, fight-or-flight response. Pokud je této odpovědi moc, není to pro nás dobré. A tehdy je potřeba zapojit náš parasympatikus. Když se ponoříme do ledového jezera, aktivuje to zpočátku náš sympatikus, ale jakmile se náš organismus začne na chlad adaptovat, zklidní se dýchání a začíná se aktivovat parasympatikus.
- Parasympatický nervový systém: Tento systém nám pomáhá s celkovou údržbou organismu, jako je například trávení jídla. Schopnost aktivovat parasympatikus je pro nás přínosná. Ve stresové situaci toho můžeme dosáhnout například odstupem. Zpomalit, zklidnit se, zhluboka se nadechnout. V ledové vodě můžeme zpomalit své dýchání a praktikovat tzv. chanting neboli vydávání dlouhého táhlého zvuku, který svými vibracemi stimuluje náš bloudivý nerv a tím se aktivuje tato větev, parasympatikus.
Skvělá zpráva je, že svůj nervový systém můžeme vědomě a pozitivně ovlivňovat, a tak zlepšovat kvalitu svého života. Naše geniální neurony lze totiž vytrénovat prakticky na cokoliv, na jakoukoliv dovednost jen chceme. A tím se každý člověk může kompletně přeměnit. Pokud na sobě pracujete a učíte se novým dovednostem, můžete si uvědomit, že jste se za posledních deset, možná i posledních pět let opravdu hodně změnily. V podstatě máte dnes víc společného s lidmi, kterými se obklopujete, než samy se sebou před několika lety.
Neuroplasticita mozku
Na lidském mozku mě opravdu fascinuje, jak se umí adaptovat. Pokud s chladem kráčíte dlouhodobě a otužujete se pravidelně, pak opakujete pořád dokola ten samý scénář. Stejně jako když se učíte jakoukoliv jinou dovednost. Tato činnost je jako kód, který se uloží do vaší paměti. Když například cvičíte jógu nebo děláte nějaký bojový či jiný sport, váš mozek se pravidelným a opakovaným cvičením mění. Tento jev se odborně nazývá neuroplasticita, o které jste pravděpodobně už někde slyšely. Můj sensei (učitel) kenda mi vždy říkával, že veškeré činnosti a způsob, jakým k nim přistupuji, mají vliv na všechno ostatní, co dělám. Pokud jedu tramvají a chytám se madla, dělám to tak, jako bych měla v ruce meč. Když jdu po ulici, jdu vzpřímeně, jako bych se chystala k boji. Jsem neustále bdělá a klidná.
Všechny drobné aktivity během dne trénují váš mozek a nervovou soustavu směrem, jakým chcete vy sami. Jak se chováte během dne, jak chodíte, kolikrát během dne vstanete ze židle a jdete si například udělat pár dřepů nebo se opláchnete studenou vodou, jdete na čerstvý vzduch… Proto naše zdraví opravdu závisí na nás samotných. My sami můžeme svůj nervový systém vytrénovat, a být tak odolnější vůči vnějším i vnitřním vlivům.
Každý neuron je schopen vytvořit 10 000 vazeb s ostatními neurony. A tyto vazby se mění podle toho, co děláme nejčastěji. Když se naučíte nový pohyb nebo jednou vstoupíte pod studenou sprchu, nová dráha, která se v mozku vytvoří, je dočasná. Tato dráha, cestička, je postavená z chemických látek, které neuron obklopují. Když činnost opakujete a studenou sprchu či jinou aktivitu den za dnem praktikujete, tyto chemické látky vytvoří strukturu. Jak čas plyne a vy trénujete déle a stále pravidelně, vazby mezi různými oblastmi mozku se posilují. Tímto geniálním mechanismem se mění struktura vašeho mozku, vaše nervová soustava a tedy i vaše vnímání reality a způsob, jakým na ni reagujete. Měníte se vy sami.
Když se budete například pravidelně nořit do studené vody, dávat si ledové koupele, jednou nastane okamžik, kdy váš nervový systém bude natolik zodolněný, že se vaše tělo a vaše mysl stanou JEDNÍM. Doslova splynete v jeden organismus. Tento pocit jednoty můžete zažít v mnoha situacích a mohu vám říct, že když ho zažijete v ledovém jezeře, nikdy na to nezapomenete. Chladová terapie není jen o fyzických a mentálních benefitech, pro mnoho lidí má i spirituální přesah.
POZOR!
—–
Znovu však opakuji, že pokud s chladem chcete jít dlouho a chcete, aby vám ukázal dary, které v sobě nosíte, je potřeba postupovat s laskavostí, jemností a pokorou. Pokud půjdete na sílu, váš nervový systém může naopak zkolabovat. Vytvoříte tím pro tělo ještě více stresu, než kdybyste se vůbec neotužovaly. Zároveň se však nebojte udělat chybu. Když se náhodou stane, že to přepálíte, nic si z toho nedělejte. Věnujte chvilku sebereflexi a běžte dál. Příště to uděláte lépe.
——
Pokud se s chladem chcete přátelit dlouho, doporučuji se měřit. V Systers jsme pro vás vyrobily chladový protokol, který si zdarma můžete stáhnout zde. Stačí si ho vytisknout, pustit se do praxe a vše si zapisovat. Uvidíte, že za ty zápisky budete jednou rády.
Přeji vám, ať vás cesta s chladem baví a ať vám dává více míru, klidu a energie do života.
